Když jsem přemýšlel, kam by se dalo na podzim vyrazit na výpravu, napadlo mě vydat se do Rakouska na klettersteigy, či po italsku ferraty – jištěné horské cesty. Lákalo mě rakouské podzimní počasí (ze kterého se nakonec vyklubalo počasí zimní a mrazivé), a tak jsem napsal několika svým známým a nakonec jsme se v partě pěti lidí vypravili v říjnu 2009 na ferraty v Totes Gebirge, neboli v „Mrtvých horách“.

Nevíme, zda za to může vyčerpání po dlouhém pochodu, syslí maso, nebo dvacet dní mimo civilizaci, ale dostavují se zdravotní problémy. Ve stanu nad cestou z města Zagan-Uul si dáváme jeden den úplného odpočinku. Za tu dobu si všímáme alespoň toho, že zas tak moc aut směrem na Moron nejezdí. Přesto nám druhý den zastavuje „uazik“ – ruská dodávka pro devět lidí. Po chvíli vyjednávání o ceně bytelné auto odjíždí. Na jeho palubě je dvanáct Mongolů a dva Češi.

Obloha je zatažená a já se bojím, že začne pršet. Začalo. Schováváme se v malé cestovní kanceláři, která nám má zprostředkovat výstup na sopku Pacaya (2522 m n. m.) nacházející se poblíž města Antigua v Guatemale. Dorazil mikrobus, ve kterém se již tísní několik cestovatelů. Projíždíme městem, zastavujeme a nabíráme další dobrodruhy. Jízda nám má zabrat něco přes hodinu.

Ukrajina je ohromná země, druhý největší stát Evropy – hned po Rusku. Se svými přáteli jsem během tří týdnů stihla procestovat jen její část, jednu z nejzajímavějších. Dva týdny jsme strávili chůzí zapomenutou krajinou Zakarpatské Ukrajiny, týden návštěvou několika měst a pozvolnou cestou domů. Kromě cestování mezi městy byly naším hlavním dopravním prostředkem nohy a přístřeším stan či salaš.

Přeplněným autobusem se blížím do indického města Amritsar, které je proslulé svým Zlatým chrámem. Svítí sice podvečerní slunce, ale pod oblohou plnou prachu ho můžu jenom tušit. Začíná mi být jasné, že Amritsar rozhodně romantická idylka ze stránek Lonely Planet nebude.

Mongolsku se přezdívá země modré oblohy. Téměř žádný turistický průvodce neopomene zmínit, že v zemi je ve dne horko a v noci zima a že tam téměř nikdy neprší. My máme nejspíš smůlu a společně s námi cestují po obloze mraky. Každý den z nich alespoň na chvíli zaprší. Počasí, které nás potkává u Velkého bílého jezera, nečekal však nikdo. Už po cestě do městečka Tariat ležícího u jezera dopadaly na auto ledové kroupy a vrcholky okolních kopců pokryla bílá peřina. Další kroupová nadílka přichází následující den a využíváme ji k tomu, že se koulujeme s francouzskými turisty. Ano, v Mongolsku uprostřed srpna.

Jste držitelem jedné z karet ISIC/ALIVE/ITIC? Chystáte se na lyžovačku do českých hor? Nezapomeňte využít slev, které karty nabízí. Samozřejmě, že ne všechny areály zlevněné skipasy poskytují, je ale dobré mít přehled o těch, které vám slevy – až o 30 % – umožní.

Když jsme za poledního slunce vyšplhali na hřeben pohoří obepínající městečko Tariat a dosedli do suché trávy, kterou zatím stáda koz a ovcí nestačila spást, vzpomněl jsem si na jeden sychravý podzimní den. Den, kdy můj kamarád Jirka navrhl, že bychom mohli příští léto vyrazit do Mongolska. „Proč zrovna do Mongolska?“ zeptal jsem se udiveně. O státu ležícím někde mezi Ruskem a Čínou jsem toho věděl pramálo. Jirka se však mým nezájmem odradit nenechal a mluvil o zemi panenské přírody, nekonečných stepích i pohostinných lidech. O zemi bez cest, o zemi, kde se nic nepočítá na minuty. Tři čtvrtě roku uteklo jako voda a já jsem při pohledu na tyrkysově modrou hladinu Velkého bílého jezera poznal, že mluvil pravdu.

Minulý týden skončilo zimní kolo Testovny. Až do 10. února 2010 jste nám mohli posílat své zkušenosti s outdoorovým vybavením a soutěžit tak o drobné, ale velice praktické ceny, které do soutěže věnovala česká firma Warmpeace, sponzor Testovny pro rok 2010. Došlé příspěvky jsme vyhodnotili a zde jsou ty nejlepší.

V Krkonoších najdete nepřeberné množství lanovek a vleků, nepřeberné množství sjezdovek všech možných obtížností. Většinu lyžařských středisek sledují webkamery, a tak před odjezdem do některého z areálů si můžete zkontrolovat, jaké počasí vás tam čeká. Kamery bývají často doplněny i aktuální informací o výšce a typu sněhu.

Termoprádlu z Merino vlny som dlho odolával kvôli vyššej cene a nedôvere k schopnosti udržať nezapáchajúcu vôňu. Keď som však objavil v novembri 2008 výrobky firmy Trekmates s cenou okolo 1000 Kč, rozhodol som sa vyskúšať tenké tričko s dlhým rukávom a zalahodiť priateľke konečne menej zapáchajúcim zovňajškom pri aktivitách v prírode.

„Co bychom vám tak doporučili,“ přemítá kamarádka, kterou jsem čistě náhodou potkala v Národním muzeu v Tiraně. Taková náhoda je až těžko uvěřitelná, nás – stopaře bez plánů – ale dobře nasměrovala. Kamarádka se zamyslela jen na chvilku. „Jestli jedete směrem na jih k moři, stavte se určitě ve Vunu.“ Albánská vesnice Vuno leží na jediné hlavní silnici, která vede okolo moře. Na silnici, která spojuje města Durrës, Vlorë a Sarandë. Nabízí se tedy přímo k tomu, aby tu člověk v klidu strávil noc nebo dvě. Někdo zde dokonce, navzdory svým původním plánům, zůstane třeba i týden.

Jelikož mi předčasně dosloužily boty Asolo (protekl Goretex), chtěl jsem je nahradit jinými botami. Nejsem žádný velký horal, spíš jen běžný turista a boty s goretexem využiji k procházkám se psem, v zimě s teplými ponožkami a na občasné túry přes jaro, léto a podzim. Jelikož mám ploché nohy, na delších, vícehodinových túrách mám problém s bolestí a pálením plosek nohou. Proto potřebuji boty maximálně pohodlné. Dlouho jsem se nemohl rozhodnout, ale vzhledme k možnosti slevy a dobrých zkušeností s botami značky Garmont, jsem se rozhodl pro boty Garmont Sitka GTX.

Většina cestovatelů si ze svých výprav přiváží nejen spoustu fotografií, ale své zážitky si již během cesty zaznamenává i na papír. Najít vhodný „zápisník“, který by splňoval veškeré požadavky, však není vůbec jednoduché. A proto vznikl cestovní deník CROIX. Díky svému promyšlenému zpracování a mnoha „vychytávkám“ má šanci stát se nepostradatelnou výbavou každého cestovatele. Zde jsou praktické zkušenosti s jeho použitím.

V letošní zimní sezóně 2009/2010 se opět budete moci i s lyžemi dopravit do vašich oblíbených hor. Z českých i moravských měst vyjíždějí desítky skibusů a vlaků, které vás pohodlně dopraví ke sjezdovce či běžecké stopě. Díky nim už nebudete muset řešit, kde zaparkujete v zimních střediscích auto, a budete si moci bezstarostně užívat zimních sportů. V tomto článku vám poradíme, jak se dostat do našich nejoblíbenějších lyžařských destinací.

Ve světě čelových lamp se stále něco mění a dochází k vylepšování jednotlivých modelů. Hlavní pozornost je věnována světelnosti, váze a době, po kterou nám čelovka dokáže svítit. Dva největší hráči na trhu – Petzl a Silva, přišli s vylepšenou verzí svých tzv. dokonalých čelovek pro sport a jiné náročné aktivity. Od Silvy jsme testovali model Alpha 6, od Petzlu pak Accu 2 Ultra a Accu 4 Ultra Belt.

„Krvavý Kavkaz“, tak byla nazývána jedna z nejkrásnějších oblastí naší planety v reportážích MF Dnes. Nechci nesouhlasit, protože znám historii mnoha místních válek. Jen si říkám, že nazvat Kavkaz krvavým je vytváření mylného obrazu lidí, kteří zde žijí a pracují. Malé cestovatelské zastavení v gruzínském regionu zvaném Svanetie mě o tom přesvědčilo.

Začátkem července 2008 vyrážím společně se třemi kamarády vstříc dobrodružství na východ Evropy do Černé Hory. S kalkulačkou v ruce se rozhodujeme, jakou zvolit variantu dopravy. Dva z nás mají možnost jet vlakem zadarmo, takže je rozhodnuto. V létě jezdí do Černé Hory dva přímé vlaky týdně (pouze lůžkové), a proto je nutné si jízdenky s lůžkem rezervovat s dostatečným předstihem. V úterý brzy ráno už stojíme s batohy na nástupišti v Pardubicích a těšíme se na desetidenní dobrodružství.

Peruánský poloostrov Paracas a ostrovy Ballestas bývají často přirovnávány ke Galapágám. Díky příznivým přírodním podmínkám, zejména životodárnému Humboldtovu proudu, jsou zdejší pacifické vody plné vodních živočichů a ptactva. Při naší více než dvouměsíční cestě Jižní Amerikou jsme se zaměřili především na hory. Jakákoliv „zvířátka“ pro nás byla vítaným zpestřením.

Dost dlouhou dobu jsem brouzdal po internetu, četl desítky různých špatných i dobrých rad a cestopisů a přišel díky nim na mnoho různých tipů. Některé jsem zavrhl jako špatné hned, ale většinu jsem postupně vyzkoušel. Něco se osvědčilo, něco méně a někdy jsem si nadával, že jsem raději nezůstal hlady. Ač si asi každý člověk musí projít fází, kdy s sebou na výlet tahá flašku okurek a lunch meat, pokusím se zde popsat způsob, jak se mně osobně povedlo srazit váhu jídla na minimum a přitom udržet alespoň nějakou poživatelnost. Budu doufat, že se někdo inspiruje, či to někomu pomůže, až bude hloubat, co ještě přibalit.