Cíl výpravy je jasný - ve dvoučlenném týmu uběhnout slavnou poutní cestu Camino de Santiago. A dále pokračovat až na mys Fisterra nazývaný též Konec světa. Cest do Santiaga je několik. My jsme vybrali méně frekventovanou Camino del Norte (Severní cestu). Rádi bychom stanovili světový rekord v jejím překonání. Trasa měří cca 840 km, začíná na úpatí Pyrenejí a vede podél severního pobřeží Španělska. Celou cestu poběžíme, bez použití jakýkoliv dopravních prostředků. Chceme ukázat, že tradiční pouť lze provést i jinak než klasickým způsobem. Naší výpravu, kterou jsme nazvali Camino de Santiago 2009 Trail Running, jsme uskutečnili i díky podpoře českého výrobce outdoorového vybavení firmy Warmpeace poskytnutou v rámci sponzorování Kalimery.

Vychutnávám si východ slunce nad horami v Jordánsku na druhé straně Mrtvého moře. Je to nádhera a jeden z nejkrásnějších zážitků ze Svaté země. Protější jordánský břeh je úplně pustý. Zvláštní klima a páry nasycené solemi vytvářejí nad mořem úžasný čarokrásný mrak světel a mlhy. Vycházející slunce prosvěcuje přes vrcholky hor stíny nad hladinou. V mlžném oparu chybí jen fata morgana velbloudí karavany jdoucí s třemi mudrci do srdce Judska za betlémskou hvězdou. Je druhý duben, půl deváté ráno a 27 stupňů ve stínu. Vyrážíme směr Rudé moře. Před námi je Arava - vyprahlá poušť táhnoucí se až na Sinaj v Egyptě.

Na tomto největším evropském outdoorovém veletrhu vystavovalo přes 40 zaznamenatelných firem vyrábějících stany. V porovnání s českým trhem, na kterém nalezneme maximálně 10 významnějších výrobců, proto není divu, že většina z vystavujících značek byla pro Čecha naprosto neznámá. Tak například: Slyšeli jste někdy o stanech „Eureka!“? Nejspíš ne, a přitom je to člen trojlístku Coleman-OaseOutdoors-Eureka!, jehož členi jsou absolutně největšími stanovými koncerny na světě.

Asi před třemi lety mi kamarád studující tou dobou ve Švédsku poprvé vyprávěl o zimní turistice. Podnikl několik výprav po zasněžené krajině ve sněžnicích, noci přečkal ve stanu. Znělo to hodně zajímavě, zejména pokud by se šlo v horách. Oba jsme měli zkušenosti, i když já pouze letní, a tak nebylo těžké vybrat pro následující zimu vhodný cíl: slovenskou Velkou Fatru.

Počítačový program Turistické trasy českého výrobce EAGLE software je užitečný pro všechny příznivce letní i zimní turistiky. Program umožňuje prohlédnout si turistické mapy vybraných lokalit, ve kterých si lze naplánovat trasu dle svých fyzických možností, následně se o ní dozvědět důležité údaje a případně si ji později archivovat.

Je poslední březnový den. Vyrážíme na první dálkovou etapu. Cíl by měl být v oáze Ein Gedi u Mrtvého moře. Musíme se vykličkovat z Jeruzaléma, projet smíšená izraelsko-palestinská území a vrátit se zpět pod plně izraelskou správu. Předpokládanou výjezdovou trasu z Jeruzaléma jsem po informaci od izraelské policie změnil. Původní směr přes Olivovou horu a dál na hlavní silnici č.1 končí hradbou bezpečnostního plotu, který rozhodně nejde přelézt.

Na počátku října 2009 vyhlásila Kalimera podzimní soutěž o tři knižní průvodce pro nezávislé cestovatele edice Rough Guides z nakladatelství JOTA. Správné odpovědi a tipy na nejen znalostní, ale i zvídavé otázky jste nám mohli posílat do 10. listopadu 2009. Nyní již zná soutěž své vítěze.

Hlavní město Indie je cestovateli někdy opomíjeno. Slouží pouze jako přestupní stanice po příletu do země. To je ovšem škoda, protože Dillí nabízí úžasné památky z dávné historie. Ruiny starých sídel, mohutné pevnosti nebo významné náboženské stavby. V labyrintu uliček starého města najdete strhující atmosféru pravého Orientu. A pokud navštívíte ta správná místa, rozhodně nebudete zakopávat o davy turistů.

Nejsevernějším místem na Zemi je severní pól. Jak je to s tím nejvýchodnějším? Vzhledem k používanému souřadnému systému můžeme za takové místo považovat jakýkoliv bod na 180. poledníku. Protože je Země kulatá, je takový bod současně i jedním z nejzápadnějších. 180. poledník protíná pevninu (s výjimkou Antarktidy a Čukotky) pouze na několika málo místech. Na jedno takové jsme se vydali i my - na ostrov Taveuni v souostroví Fidži.

Výstup z KGZ provázela jen pasová kontrola a bylo to. Vstup do Kazachstánu už tak hladký nebyl. Pasažéři musí čekat venku, dokladoví majitelé aut zůstávají sami v celnici. Vyplňování soustavy rusky psaných formulářů bylo to nejmenší. Kontroly bagáže měli na starosti nějací mladí blbečci. Průser jsme tušili jak probírali Rusáka před náma - celý auto vykrámovat, prolezli mu každou tašku, krabičku s mýdlem. Říkal, že tam je už 3 hodiny. Po úspěšným vypsání všeho a odjetí Rusáka se vrhli na Horkysa, kterej s vidinou brzkýho přechodu hranic najel na jámu první. Věci ven, prohledaný všechny tašky, auto prozkoumaný od vrchu po zem. V mezičase zabavili někomu jinému hrozny a umyli si je Horkysovou vodou. Natahovali to, první auto krámovali přes hodinu a nakonec Horkysovi zmizel nůž. Modrej žigul najel na jámu naštěstí v čase střídání směn, tudíž naše další 2 auta prohlídce ušla a projela do KZ. Celý to trvalo asi 3 hodiny.

Bundu Comet od české firmy Pinguin jsem dceři Michaele (12) pořídil jako její první "dospěláckou" technickou součást výbavy na ven. Až do loňského podzimu jí na lyžování a treky stačila klasická kombinace flísky a větrovky. Jako rodič jsem přitom řešil klasické dilema: mám kupovat dítěti špičkový (a drahý) výrobek, ze kterého za rok nebo dva vyroste?

Stojíme s Liborem v hale ruzyňského letiště a čekáme na odbavení. Lety do Izraele se z bezpečnostních důvodů musí odbavovat tři hodiny před odletem. Čekáme nějakou zevrubnou prohlídku krabic s koly, ale nakonec nikoho nic nezajímá. Kola sami nakládáme na zvláštní pás pro objemná zavazadla. Zaplaťpánbu, že nemusíme nic rozbalovat. Všechno je pečlivě vypolstrované a krabice jsou přetažené folií. Uvidíme, jak dopadnou po cestě. Nedělám si žádné iluze, ale jde o přímý let, takže snad nám je moc nezbuší. Na krabicích je prosebný nápis v češtině i angličtině, že se jedná o bicykly na expedici a že prosíme o opatrné zacházení. Hezké, ale nepomohlo.

27. 7. 09 BIŠKEK - Základními úkoly dnešního dne jsou Škeblova ruská ambasáda ve spojení s vízem na cestu domů a povinný ručení na auta. Ambasáda nic moc, řekli Škeblovi, že má přijít až zítra. Povinný ručení byl taky docela boj, protože nikdo neví kde ho sehnat, protože ho mají automaticky k těm SPZtkám. Nakonec jsme se k tomu probojovali a pojistili se, člověk nikdy neví.

Užitečné informace o cenách ubytování, kurzu místní měny, stravování, domluvy, oblékání nebo použití platebních karet, které by mohly všem cestovatelům usnadnit jejich pobyt v této zajímavé zemi. Další praktické rady o cestování Íránem můžete najít v článcích „Doprava v Íránu“ a „Írán - co stojí za vidění“.

Prásk! Od předního kola se mi odrazil hozený kus betonu. Prásk! Další zásah do helmy. Přišlo to dost nečekaně, ale stačil letmý pohled napravo, abych věděl, kolik uhodilo. Kouknu přes rameno za sebe, kde je Libor. Šine si to asi padesát metrů za mnou. Šine? Spíše se snaží proplést klubkem arabských puberťáků, kteří ho obstoupili, drží za řídítka, cosi arabsky pokřikují a evidentně se velmi dobře baví. Mají dobrou mušku a munice nepřeberně. Všude kolem je „střeliva“ dost a dost. Liborova Merida dostala taky zásah šutrem. Ti kluci nejsou agresivní, jak by se nám evropsky mohlo zdát, jen blbnou. Dělají kraviny, po arabsku, tak, jak jsou zvyklí. Zkouší, co cizák vydrží.

Kazachstán byl drsný. První 3 dny nonstop střídání se za volantem - přehazováni kol - oprava pneumatik - opravování aut a žádný spaní. Trasa nakonec byla zvolena přes Achtubinsk. Jak jsme se k němu blížili, přibývaly lepší a lepší historky. Kazažští kamioňáci nás varovali už 100 km před městem, že tam jsou chuligáni a na večer, že oni do města nejedou. Pomalu začínaly pravý prašný cesty. Za nočního provozu skoro nemá cenu svítit, protože je vidět tak na metr zvířeného prachu.

Írán je pozoruhodná a turistickým průmyslem nedotčená země. Můžete navštívit fantastické starověké památky z doby perské říše nebo historická města, kde ucítíte dotek pravého Orientu. Předkládám stručné, ale snad zajímavé postřehy, rady a doporučení, které by se vám při cestování Íránem mohli hodit, a jež v průvodcích běžně nenajdete.

Letošní léto jsem se rozhodla strávit pracovně na Kypru. S dalšími šesti dívkami jsme oslovily agenturu Gaa - agency, která nám následně zprostředkovala práci v hotelu Hellas v Kakopetrii. Realita však byla nakonec zcela jiná než naše očekávání, a proto bych se zde chtěla podělit o naše nepříjemné zážitky.

Na hraničním přechodu do Ruska je těžkej monopol překupníků s povinným ručením. Jsou domluvení s ukrajinským vojákem u závory. Ten tvrdí, že bez ruské pojistky nás nepustí. Překupníci nabízejí povinný ručení za 76 euro na 2 týdny! Zkusili jsme větší přechod o 50 km dál a furt stejná písnička. Nakonec jsme se šli pěšky zeptat ruského celníka. Ten nám řekl, že stačí koupit „strachovku“ až u nich. Škebla u toho stihnul promrhat jeden ze dvou vstupů do Ruska. Nevíme, jak pojede zpátky. Asi se tam bude muset oženit. Vojákovi u závory už nezbylo, než nás pustit. Překupníci byli pěkně naštvaní. To nám ještě cpali pohádky o tom jak mají 3 děti, který taky musí něco jíst.

Již po šestnácté se letos v německém Friedrichshafenu poblíž Bodamského jezera konal veletrh sportovního vybavení OutDoor. Jedná se o odborný veletrh s „vyloučením veřejnosti“, a tak se nemá šanci běžný outdoorový nadšenec dostat dál než do vstupního sektoru areálu Messe Friedrichshafen. Proto se pro ty ze čtenářů Kalimery, kteří by účast na takovéto akci uvítali, pokusím shrnout moje poznatky a novinky, které mě na veletrhu zaujaly.