• Shortcuts : 'n' next unread feed - 'p' previous unread feed • Styles : 1 2

» Publishers, Monetize your RSS feeds with FeedShow:  More infos  (Show/Hide Ads)


Date: Thursday, 10 Apr 2014 16:04

SEO nejde zapnout, SEO nejde nastavit, SEO nejde koupit jako houska na krámě, SEO nemůže být zabudované v systému pro správu webu, SEO nejde naprogramovat ani zakódovat do HTML (a proto vám ho nedodá programátor nebo kodér), SEO nejde vyplnit do formuláře (ani když se kolonka jmenuje Cosi pro SEO), SEO nejde vložit do patičky či jiné části stránky a SEO nespočívá ani v tom, že do jedné věty napíšete desetkrát SEO nebo jiné klíčové slovo.

SEO spočívá ve čtyřech věcech:

  1. co lidem nabídnete,
  2. jak to popíšete,
  3. jak to na webu uspořádáte a
  4. jak to budete mimo web propagovat.

Na ničem jiném nezáleží, pokud to není natolik vadné, aby nešlo dobře splnit tyto čtyři úkoly.

(Když něco vysvětlujete už po sté, je lepší to někam napsat a příště na to jen odkazovat, ačkoli je jasné, že čtenáři Sovy tohle už dávno vědí.)

Author: "Marek Prokop"
Send by mail Print  Save  Delicious 
Date: Wednesday, 02 Apr 2014 09:16

Lidé od Webu projevují podivuhodnou rozpolcenost ducha. Nejprve budují: stránky, kvalitní obsah, popularitu, autoritu, tenhleRank a tamtenRank, zkrátka zpětné odkazy. To vše s úsilím hodným obdivu a za peníze hodné závisti. A pak, v jakési temné hodině, všechny ty zpětné odkazy, tu vytouženou odměnou za roky budování, vezmou a vyhodí na smetiště dřív, než bys řekl HTTP.

Také buduji weby, a protože vím, že ke správnému webovému obsahu patří odkazy, hojně odkazuji: na zdroje, na další informace, na to co chválím i na to co kritizuji. Jednou za čas pak vezmu Xenu nebo Ječící žábu a zkontroluji, zda odkazy stále fungují. Naposledy jsem to udělal na Vyhledávačích.info včera.

Nefungovalo jich 107.

Lupa, Interval, Živě, Seznam, Google, H1.cz, IInfo… Ti všichni a mnozí další provedli redesign, pak zřejmě ještě pár redesignů redesignů a výsledkem je, že adresy dříve platné nyní vrací chybu 404.

TenhleRank fuč a TamtenRank taky, nemluvě o naštvaném Prokopovi, který si příště dvakrát rozmyslí, zda na tak nespolehlivé mamlase odkazovat.

Prosím, až se příště pustíte do budování zpětných odkazů, začněte tou nejúčinnější a zároveň nejlevnější metodou, která kdy byla vynalezena: nezahazujte hloupými a chybně provedenými změnami adres odkazy, které již máte.

Na stejné téma kdysi mnohem lépe a vtipněji Dušan Janovský v článku Tři zásady pro tvorbu dobrých SEO URL.

Author: "Marek Prokop"
Send by mail Print  Save  Delicious 
Date: Monday, 10 Mar 2014 10:18

Následující text shrnuje teze přednášky Nové trendy v SEO, kterou jsem přednesl minulý týden na budějovickém Čtvrtkonu. Zveřejňuji ho místo prezentace, která by sama o sobě nedávala smysl.

Píše se rok 2014. Známe algoritmy vyhledavačů (viz např. Bill Slawsky nebo Dušan Janovský), známe dlouhodobě platné principy SEO, víme jak analyzovat klíčová slova, jak navrhnout architekturu webu, jak provést on-page optimalizaci, jak napsat dobré texty. Víme, jaké chceme získat zpětné odkazy a odkud. Umíme SEO měřit a analyzovat jeho výsledky. Víme, jak dělat SEO v ideálním prostředí.

Zatím ale moc neumíme dělat SEO v reálném prostředí. Se skutečnými uživateli a se skutečnými klienty.

Už dávno víme, že algoritmus Googlu je soutěž popularity (Aaron Wall, duben 2009) a že se tato popularita typicky projevuje brandovým hledání. Přesto návštěvnost z brandového hledání často vylučujeme ze SEO, protože není zásluhou SEO konzultanta.

Už dávno víme, že vyhledavač jenom zrcadlí nalezitelnost mimo vyhledavač, a v případě Googlu navíc nalezitelnost individuální, personalizovanou. Přesto jsme zatím neudělali skoro nic, abychom ostatní marketingové kanály včetně těch off-line, které nalezitelnost vně vyhledavačů podporují, nějak propojili se SEO.

Už dávno víme, že dominantním algoritmem vyhledavačů je spokojený uživatel a že jsou to nakonec jenom uživatelé, kdo rozhodne, zda naše SEO uspěje. Přesto přenecháváme uživatele UX designérům a v SEO s nimi pracujeme jen amatérsky a málo.

Píše se rok 2014 a konec izolovaných SEO konzultuntů pomalu klepe na dveře. Ne, SEO neumře, ale SEO konzultanti by postupně vymřít měli. Jejich úkolem bylo dohlížet, zda z pohledu SEO dělají dobře svou práci ostatní — webdesignéři, vývojáři, marketéři, produkťáci, prodavači, zákaznická podpora… V těch všech činnostech je SEO přirozeně obsaženo, a když ti všichni dělají dobře svou práci, dělají i SEO.

Omlouvám se, ale neřeknu vám žádný buzzword typu Google Autorship či content marketing. Na žádné takové trendy nevěřím. Za jediný skutečný, dlouhodobý a nosný trend v SEO považuji přesun znalostí, kompetencí a práce od SEO konzultantů do práce všech ostatních, do celofiremních procesů a do firemní kultury.

<reklama>
Jestli chcete poznat, jak já sám SEO dělám, přijďte na moje školení. 18. až 19. března 2014 je ještě volno.
</reklama>

Author: "Marek Prokop"
Send by mail Print  Save  Delicious 
Date: Monday, 24 Feb 2014 17:53

Když jsem v sobotu na Wordcampu povídal o blogování, zmínil jsem mj. délku článků a vzápětí též onu Otázku, matku všech sporů weblogového dávnověku1, zda se mají články na titulce zobrazovat celé. Pochopitelně se neobešla bez pozdvižených obočí v publiku, neboť takové prkotiny mohou zajímat jen nablblé teoretiky, to přeci dá rozum. Jenže mně přijde opravdu zajímavá a zkusím vysvětlit proč.

Blog2 jde definovat různě, většinu historických definic ovšem zavál prach a dnes už nejspíš platí jen jediná: blogem je vše, o čem to jeho autor prohlásí. To však nebrání se podívat na blog zároveň úžeji, jako na literární žánr3, který má určité typické vlastnosti.

Společným jmenovatelem těchto vlastností je minimalismus. Aby mohl blogovat opravdu kdokoli, bylo třeba najít co nejjednodušší formu. Jedna stránka s chronologicky řazenými články bez zbytečné navigace. Za minimalismem strukturálním pak následoval i minimalismus obsahový a stylový. Krátké články, které se snadno čtou jak jednotlivě, tak souvisle za delší časový úsek.

Podobně jako blog, žánrově předurčují omezené prostředky i třeba Twitter nebo kresbu tužkou. Jistě, někdo se umí a chce vyjadřovat složitěji, použije olejové barvy, štětce a plátno, avšak to, co vytvoří, již nebude kresba tužkou.

Velmi rád čtu blog Setha Godina a čtu ho rád především proto, že to je velmi dobře psaný blog. Mnoho jiných blogů čtu rád proto, že v nich jsou dobře napsané články. Pokud ten rozdíl necítíte, klidně zapomeňte, co jsem právě řekl, a jen prostě dobře pište. Pokud však rozdíl cítíte a chcete si vyzkoušet čistokrevný blog, zobrazujte na titulce celé články a jejich délku i styl přizpůsobte tomu, aby se tak lidem dobře četly.


1 Stopy naleznete např. v komentářích k článkům Deníčky na ČT24 Jirky Bureše nebo Nesouhlasím s Markem Prokopem Martina Malého.

2 Blogem myslím výhradně soubor více článků. Označovat slovem blog každý jednotlivý článek, jak se v češtině bohužel ujalo, považuji za terminologické harakiri.

3 Spíš než termín literární žánr bych měl asi používat spojení autorská forma, protože pojem žánr je příliš obecný a blog nemusí být jen dílem literárním, ale i audio/vizuálním.

Author: "Marek Prokop"
Send by mail Print  Save  Delicious 
Date: Thursday, 02 Jan 2014 18:23

Posledních pár let jsem nad tím, co budu dělat v novém roce, moc nepřemýšlel. Přeci totéž co loni. Funguje to, baví mě to, jsem spokojený, tak proč něco měnit. Jenže tohle uvažování vede do pekel. Sice možná pomalu, zato však jistě. Dva tři roky s ním vystačit jde, ale teď už cítím, že je čas se zamyslet důkladněji.

Převážně pro sebe si sem tedy shrnu, co bych chtěl letos změnit. Za rok uvidím, jak se mi to povedlo.

Školení

Školení mám rád, protože při nich poznávám hodně lidí a zajímavých projektů. Proto je určitě zachovám. Některá ale zřejmě zruším a pár nových začnu. Láká mne hlavně model praktického workshopu. Dovedu si představit třeba workshopy, při kterých bych pomohl účastníkům sestavit marketingovou či obsahovou strategii, akční plán na zvýšení konverzní schopnosti webu apod.

LIM

Léto s internetovým marketingem se loni konalo podruhé a myslím, že se opět povedlo. Trochu jsem tápal, co s ním dál, ale teď už snad tuším. Zřejmě ho zkusím rozšířit na seriálovou akci, která se bude pořádat častěji na různých místech. Zároveň ho propojím s plánem na nové workshopy, protože právě na LIMu se jejich model mimořádně osvědčil.

Větší projekty

Průběžně se starám o několik větších projektů. Některé jsou čistě klientské, tj. dostávám odměnu za služby, v jiných mám osobní podíl. Ty první chci omezit, druhé posílit, protože pracovat na něčem, co spoluvlastním, mě víc motivuje. Jestli tedy nějaký zajímavý projekt máte a hledáte do party markeťáka, ozvěte se.

Potkávání se s lidmi

Abych mohl někam posouvat vlastní práci, potřebuji co nejvíce impulsů zvenčí. Po přestěhování do Jizerek jsem dost zlenivěl a na moc akcí nejezdil. To bych letos rád změnil. Zkusím být k pořadatelům konferencí vstřícnější a jejich nabídky už nebudu automaticky házet do koše. Slibuju.

Author: "Marek Prokop"
Send by mail Print  Save  Delicious 
Date: Thursday, 26 Sep 2013 11:50

Už mě nebaví číst pořád dokola články o tom, jak Google přepnul, přepíná či bude přepínat hledání na HTTPS, a proto vidíme či uvidíme v Google Analytics místo skutečných dotazů pouze (not provided). Jsou to všechno, s odpuštěním, bláboly.

Kdyby to totiž byla pravda a (not provided) by souviselo s přepnutím hledání na HTTPS, pak by se stránkám taktéž běžícím na HTTPS normálně referery z Googlu předávaly a šly by jakýmkoli analytickým nástrojem včetně Analytics zpracovat. Podle jednoho staršího článku (a testu) Dana Thiese tomu tak dokonce kdysi bylo. Jenže už není.

Google totiž skrývá referery tak, že z výsledků hledání odkazuje na svou stránku, která pak teprve JavaScriptem a pro jistotu ještě meta refreshem, to kdyby měl někdo zakázaný JavaScript, přesměruje na stránku cílovou. A při tomto přesměrování většina prohlížečů referer nepředává, a i kdyby předávala, už je jím jen adresa, která dotaz ve srozumitelné podobě neobsahuje. S HTTPS to nijak nesouvisí, Google by to mohl dělat úplně stejně i na obyčejném HTTP.

Proč to tak Google dělá? Pravděpodobně proto, že nechce předávat dotazy komukoli dalšímu, nejen tomu, kdo náhodou naslouchá někde po cestě a HTTP request by si mohl přečíst, ale ani provozovateli cílového webu.

Nicméně spekulovat nad důvody není účelem tohoto článku. Mě prostě jen překvapilo, kolik dalších autorů skočilo Googlu na jeho povídání o HTTPS a nevšimlo si, že o to tu nejde.

Author: "Marek Prokop"
Send by mail Print  Save  Delicious 
Date: Monday, 01 Apr 2013 10:24

„Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně,“ pravilo kdysi ve Veroně jedno naivní děvče a… nemělo pravdu.

Poslyšte příběh, který vyprávěla Sheena Iyengar, nevidomá Sheena Iyengar, to je pro ten příběh důležité, na konci své přednášky Umění volby:

Jednou jsem se v kosmetickém salónu pokoušela rozhodnout mezi dvěma velmi světlými odstíny laku na nehty. Jeden se jmenoval Ballet Slippers, druhý Adorable. Zeptala jsem se dvou dam a ta první řekla:

„Rozhodně byste měla nosit Ballet Slippers.“
„Jak vypadá?“
„Je to velmi elegantní odstín růžové.“

Druhá dáma mi doporučila Adorable.

„Jak vypadá?“
„Je to okouzlující odstín růžové.“

„Jak je od sebe poznám? Čím se liší,“ ptala jsem se dál. „Jeden je elegantní, druhý okouzlující,“ odpověděly. Shodly se i na tom, že kdybych viděla, zřetelně bych je od sebe poznala.

Zajímalo mě, zda je ovlivnila barva, nebo název a rozhodla jsem se tedy pro malý experiment. Vzala jsem ty dvě lahvičky laku na nehty do laboratoře, sundala z nich etikety a zeptala se žen, který by si vybraly. 50 % z nich mne obvinilo, že na ně zkouším nějaký trik, protože je přeci v obou lahvičkách stejný lak.

Tolik Sheena Iyengar. Přetlumočil jsem její vyprávění hlavně těm, kdo se mne na školení copywritingu ptávají, zda má smysl psát texty ke šperkům, interiérovým dekoracím a jinému čistě vizuálnímu zboží. Říkám jim, že ano, že by aspoň měli vymyslet název vzbuzující obrazotvornost či odkazující k nějakému příběhu, protože tím pomohou zákazníkům, kteří se nedokáží rozhodnout podle vzhledu. Ne vždy mě berou úplně vážně, ale snad je tento příběh přesvědčí.

Neudělejte stejnou chybu jako Julie Kapuletová. Neskončila moc dobře.

Author: "Marek Prokop"
Send by mail Print  Save  Delicious 
Date: Wednesday, 13 Mar 2013 08:47

Seznam včera oznámil, že jeho webmail blokuje MailChimp, populární službu na rozesílání hromadné pošty. Oznámení vyšlo jako odpověď na článek Marcela Kupky a sklidilo negativní reakce v komentářích, na Twitteru, Facebooku a na dalších místech.


Protože přesně neznám důvody, které k tomuto rozhodnutí vedly, a nevyznám se ani v provozu tak velkých poštovních systémů, nebudu hodnotit, zda se Seznam rozhodl správně. Jsem si ale jist, že v rovině komunikační tentokrát selhal a že hlavní příčinou tohoto selhání je špatný návrh služby jako celku.

Pojďme se tedy společně podívat, proč je komunikace Seznamu v tomto případě chybná a co by firma měla udělat, aby o svých službách informovala lépe a tím i lépe sloužila svým zákazníkům.


Po formální stránce působí oznámení nekompetentně, defensivně a zároveň arogantně.

  • Defensivně řazením informací. Z prvního odstavce je zřejmé, že Seznam odpovídá na článek Marcela Kupky a dotaz Dana Dočekala. Kdyby s tím pánové nezačali, asi by žádné oznámení nevzniklo. To nedělá dobrý dojem. Přitom stačilo pořadí prohodit, začít ve smyslu „Považujeme za svou povinnost oznámit” a na konci uvést, že jde zároveň o odpověď na kritiku a otázky zmíněných pánů.
  • Odborně nekompetentně jednak tím, že je MailChimp několikrát označen za spammera, a jednak tím, že je v závěru posvěceno doporučení technické podpory zvolit pro rozesílku jiný systém. Obojí je nesmysl a obojí zanechává pocit, že autorka netuší, co je MailChimp zač.
  • Arogantně povýšenými formulacemi typu „děláme to i s jinými spamery“, „my jsme ochotni MailChimpu pomoci“, „problematických userů“. Navíc chybí byť náznak omluvy těm, které mohlo rozhodnutí poškodit.

Ještě horší než formální a stylistické chyby jsou však nedostatky obsahové. Z 294 slov se dozvíme jednu jedinou informaci známou už z titulku: Seznam blokuje MailChimp. Nedozvíme se, co to přesně znamená (chodí zprávy aspoň do spamu?) a jak dlouho už to trvá. Uživatelé Seznamu nepoznají, zda se jich problém týká a co mají podniknout, chtějí-li zprávy od odesilatelů dostávat. Odesilatelé neví, co poradit adresátům, kteří se budou po nedoručených zprávách shánět.

Jak komunikovat lépe

K podobným chybám dochází tehdy, když se na problémové situace reaguje ad hoc a komunikuje se spontánně, bez přípravy, ve stresu. Správným řešením je proto předem promyšlený design celé služby včetně komunikačních scénářů pro každý problém, který se může za provozu objevit.

Nebudu už Seznam trápit, mám ho rád. Uzavřu proto článek obecným postupem a sám se ve svých službách z tohoto případu poučím.

  1. Identifikujte všechny problémy, ke kterým může během provozu služby dojít.
  2. Sepište si, jaké dopady mohou mít tyto problémy na zákazníky i třetí strany.
  3. Ke každému problému si napište, jaké informace bude kdo potřebovat, aby jeho následky minimalizoval.
  4. Jakmile k problému dojde, sami o něm aktivně informujte jak své zákazníky, tak veřejnost.
  5. V oznámení uveďte, kdo je problémem dotčen (a jak to pozná), odkdy problém trvá, kdy bude pravděpodobně vyřešen plus všechny informace dle bodu 3. A nezapomeňte na přiměřený počet slovíček „promiňte“ a „děkujeme“.

K tématu napsal také Tomáš Krause v článku Moje zkušenost s MailChimpem a aktuální kauza s jeho blokací na Seznamu

Author: "Marek Prokop"
Send by mail Print  Save  Delicious 
Date: Sunday, 10 Mar 2013 19:00

Párkrát do roka rozesílám hromadné e-maily MailChimpem. Před tím si projdu seznam adresátů, sem tam je potřeba někoho neaktuálního zrušit, tedy kliknu na Delete a…

Are you sure?

Sakra. Opravdu ruším toho správného? Tlačítko Delete je úplně vpravo, jméno adresáta úplně vlevo. Co když jsem klikl vedle? Ano, hádáte správně. Ještě nikdy jsem Delete hned napoprvé nepotvrdil. Vždy dám Cancel a postup opakuji znovu, pozorněji. Někdy dokonce i dvakrát. Přitom by úplně stačilo se v potvrzovacím dialogu zeptat: „Chceš zrušit Lukáše Pítru?“ a bylo by jasno.

UX fail, řekli byste. Jenže zrovna u MailChimpu, hvězdy všech UX konferencí a knih, výkladní skříni a Chucka Norrise user experience designu se to říká těžko. Byli byste za blbce.

Takže pokračuji dál, dvakrát přepisuji automaticky vygenerovaný plain-text, poprvé proto, že se generuje hnusně, a podruhé proto, že se moje první úprava kamsi záhadně ztratila. Klikám jak blázen, abych změnil obyčejný text na nadpis, a do toho na mne cosi pokřikuje rozesmátý šimpanz. To abych měl ten superhypercool uživatelský prožitek z faktu, že nadpis ve WYSIWYGu ani na osmý pokus nevypadá jako nadpis.

A pak jsem si vzpomněl, že už chci dlouho napsat jeden článek. Článek o tom, že UX je sexy (David Grudl to vysvětluje tím společným písmenem X), zatímco Jakob Nielsen už sexy není a vlastně ani nikdy nebyl. Článek o této „Maslowově“ pyramidě uživatelského prožitku

Pyramida UX

a o tom, že se mnoho UX designérů soustředí jen na to fajn na špičce a zapomíná na funkčnost a použitelnost pod ní. (A někteří i na užitečnost, ale to by byl jiný příběh.)

Dobrý design uživatelského prožitku vyvolává pozitivní emoce. Špatná použitelnost vyvolává negativní emoce. Cool UX jde oželet, ale špatnou použitelnost někdy prostě neprostřelíte.


Kdykoli něco odsoudíte jako UX fail, pravděpodobně jde spíš o chybu použitelnosti.

Author: "Marek Prokop"
Send by mail Print  Save  Delicious 
Date: Saturday, 09 Mar 2013 18:34

SEO Ipsum slurp feed strategy validation anchor text linkbait vanessa fox google page rank analytics distilled ip address eccomerce pagerank directory backlink search engine land 200, sem rush flash funnel. Volume densities keywords cookie blogroll anchor text browser seomoz analytics 200 user agent browser rss adsense seo copyscape javascript flash ftp, 301 density whitehat link love browser optimize link link building external link filter jonathon colman search martin macdonald 404 keywords.

Link-worthy on page bing robot social networking title tag pagerank dave naylor wil reynolds meta tag yahoo redirect bing bot copyscape majestic distilled linkscape rank filter brand feed htaccess directory aaron wall canonicalization canonical 200 ip address, seo longtail optimize mike king adwords seomoz tom critchlow tom anthony 200 flash dmoz conversion mike king linkbait ip address roi 200 majestic. Conversion seo analytics social sharing rich snippet internal link robot jonathon colman keyword branko rihtman canonicalization frames majestic filter nofollow slurp open site explorer rand fishkin nofollow brand yahoo, copyscape tom critchlow densities rank title tag external link crawl strategy linkbait sitemap strategy cache crawl website optimizer link pagerank conversion http conversion webmaster copyright.

On page iframes link-worthy google bot strategy blogroll brand linkscape wil reynolds spider on page optimize cms spider pagerank rank matt cutts frames, sem rush branko rihtman social networking user agent whois linkscape frames canonical canonicalization social sharing vanessa fox rich snippet cache directories copyscape user agent. Seomoz rank tom critchlow conversion flash content xenu frames crawl martin macdonald rss link love social networking analytics rank crawl martin macdonald open site explorer copyscape, cookie tom critchlow directory meta tag.

seoipsum.com

Author: "Marek Prokop"
Send by mail Print  Save  Delicious 
Date: Tuesday, 05 Mar 2013 08:16

Dokázali byste aspoň přibližně nakreslit žraloka? Nebo Miloše Zemana? Myslím, že dokázali, ačkoli jste asi skutečného žraloka a Miloše Zemana nikdy neviděli. Znáte je jen z mnoha fotografií a filmů, tedy cizích autorských děl. Přesto vás nikdo neobviní, že autorská práva porušujete, když žraloka po paměti nakreslíte a vystavíte na Web.

Myslím, že tohle je cesta, kterou by se mohl vydat Google, kdyby odpor autorů a vydavatelů k jeho vyhledávání obrázků příliš zesílil. Když lidé hledají obrázky, často chtějí jenom vědět, jak určité zvíře, kytka, člověk, cokoli vypadá. Stačilo by tedy ze stovek skutečných obrázků sestavit několik modelových. Technologie by na to určitě vyvinout šla.

Ochránit autorské dílo (konkrétní obrázek) jakž takž jde a je v pořádku se o to snažit. Ochránit informaci (jak něco vypadá) nejde a snažit se o to je pošetilé.

Související

Author: "Marek Prokop"
Send by mail Print  Save  Delicious 
Date: Thursday, 28 Feb 2013 17:00

Google redesignoval vyhledávání obrázků a strhl se pokřik. Nám se díky tomu na Facebooku strhla debata, a protože je tam málo místa, rád bych vyložil své stanovisko zde.

Nejprve několik otázek. Slovo smím v nich prosím interpretujte jako je legální a eticky korektní.

  1. Smím libovolným HTTP klientem (typicky webovým prohlížečem) stahovat (tj. navštěvovat) veřejně přístupné webové stránky?
  2. Smím si z těch stránek poznamenat URL obrázků a ke každému jeho téma?
  3. Smím z těchto obrázků vybrat jen ty s určitým shodným tématem?
  4. Smím si obrázky vybrané v kroku 3 zobrazit tím, že jejich URL zadám opět do nějakého HTTP klienta?

Pokud jste na některou z otázek odpověděli ne, asi ani dál nečtěte, protože nesouhlasíte-li s premisami, nebudete souhlasit ani se závěrem. Jestli jste ale odpověděli čtyřikrát ano, pak si položte ještě další otázky:

  1. Smím na kroky 1 až 4 použít software někoho jiného?
  2. Smí ten software fungovat on-line, tj. jako HTTP klient (webová aplikace) běžící v jiném HTTP klientovi (webový prohlížeč).

Stále ještě odpovídáte ano? Fajn. Tak proč tedy tolik lidí považuje nové vyhledávání obrázků Googlu za neetické či nelegální? Dělá Google něco jiného, než že dává uživateli nástroj k usnadnění uvedeného postupu?

Vím, jde namítat. Například:

Hotlinkování obrázků bylo vždy považováno za neetické.

Ano, souhlasím. Je to neetické, protože z toho původní web většinou nemá nic jiného než vyšší náklady na přenos dat. Ale to platí pro stránku, kterou někdo s hotlinkem vytvořil a šíří ji dál. Google jen pro jednoho konkrétního uživatele na jeho konkrétní zadání provede kroky 5 a 6. Není běžnou obsahovou stránkou, je HTTP klientem. Bez požadavku uživatele v něm žádné stránky s hotlinkovanými obrázky nejsou.

Google u cizích obrázků zobrazuje reklamu a tím na nich parazituje.

Nezobrazuje. A i kdyby, které ano na předešlých šest otázek by tím přestalo platit?

Autor má právo být u obrázku uveden.

Možná má, ale HTTP to kromě EXIFu některých obrazových formátů neumožňuje. K obrázku ve webovém prohlížeči už další informaci prostě nepřidáte. Jen URL, a to Google u obrázku zobrazuje.

Vydavatel má právo, aby jeho stránky šly prohlédnout jen celé, přesně tak, jak je navrhl.

To HTTP a HTML ze své podstaty neumí a ani tak nikdy nebyly zamýšleny. Naopak jsou konstruovány tak, aby se klient (resp. jeho uživatel) po stažení HTML kódu sám rozhodl, co dalšího případně stáhne a jak to zobrazí. Provozovatel serveru může pouze zakázat přístup klientům, o kterých se domnívá, že dokument nezobrazí jím požadovaným způsobem. Případně může místo HTML použít jiný formát, který integritu dokumentu garantuje, např. PDF.

Není pravda, že vyhledávání je HTTP klient. Je to veřejná stránka, protože na ni jde odkazovat.

Ano, souhlasím. Tohle je opravdu slabina celé koncepce, i když je otázka, jestli odkazováním porušuje zákon či se chová neeticky Google, nebo odkazující uživatel. Kdybych byl Google a chtěl to udělat právně neprůstřelné, odesílal bych hledání metodou POST nebo k výsledkům povolil přístup jen přihlášeným uživatelům. Tím by se definitivně jednalo o privátní výstupy daného uživatele, nikoli veřejně dostupné stránky.

Google svým jednáním vytěžuje cizí databáze a to není legální.

Ano, to může být pravda. Pak je ale nelegální už samotné crawlování a indexování, nikoli jen zobrazování obrázků ve výsledcích hledání. A crawlování jde standardně zakázat v robots.txt. Jasně, aby to bylo opravdu košer, muselo by jít o opt-in, nikoli opt-out, ale upřímně, přeje si opravdu někdo, abychom v robots.txt museli explcitně povolovat?

Ještě nějaká námitka? Do komentářů prosím, ale opravdu k věci.

Závěr

Chápeme-li vyhledávání obrázků jako běžnou webovou stránku, kterou Google o své vůli vytvořil a veřejně vystavil, pak by jeho jednání opravdu mohlo být označeno za neetické či nelegální. Tak tomu ale není. Vyhledávání obrázků je software, který žádné obrázky neobsahuje. Jen na žádost a zadání uživatele vybere URL obrázků podle nasbíraných metadat a obsah těchto URL pak jako standardní HTTP klient uživateli zobrazí.

Možná by ale neměl umožnit, aby uživatelé tento individuální výstup pod jeho značkou dále šířili. Tomu může zabránit povinným přihlašovaním, nebo náhradou metody GET za POST.

A ještě za závěrem

Jsem si vědom toho, že leckomu bude výklad znít cize až nesmyslně. Je to tím, že lidé nejsou ještě moc zvyklí na webový (cloudový) software. Časem si zvyknou. Do té doby pomůže, když si místo webového Googlu představíte desktopový — například by se mohlo vyhledávání obrázků zabudovat přímo do prohlížeče Chrome (a jako rozšíření i do ostatních prohlížečů). Princip i výsledek by byl stejný a námitka se zveřejňováním či šířením by už byla zcela bezpředmětná.

Author: "Marek Prokop"
Send by mail Print  Save  Delicious 
Date: Thursday, 07 Feb 2013 10:32

Všechny ty příběhy se podobají jako vejce vejci. Někdo učiní špatnou zkušenost s nějakou firmou, pečlivě celý případ zdokumentuje a zveřejní ho na svém blogu. Jiní bloggeři mu pomohou odkazy, kamarádi příběh šíří na Facebooku a Twitteru, firma má zaslouženou ostudu a její potenciální zákazníci jsou varováni.

Uplyne několik dnů, týdnů či měsíců, článek se na název kritizované firmy dostane na druhou pozici ve vyhledavačích hned za oficiální firemní web a… zmizí.

Nezmizí jen z vyhledavačů. Zmizí z webu. Zmizí úplně. Proč se většinou nedozvíme. Někdy se autor lekne výhrůžek soudem, jindy dostane úplatek, který ovšem považuje za férové zadostiučinění, protože úplatky přeci berou vždy jen ti druzí.

K původnímu problému, za který firma sklidila kritiku, tak přibudou další tři:

  1. Firma pochopí, že může chybovat dál, protože negativní ohlasy jde eliminovat.
  2. Bloggeři se naučí, že vydírání firem negativní medializací je docela dobrá cesta k výhodám.
  3. Všichni, kdo původnímu autorovi pomáhali zpětnými odkazy (které teď nikam nevedou a je třeba je opravit) a sdílením, ztratí o podobné případy zájem a příště už raději věnují svůj čas něčemu užitečnějšímu.

Proto vás prosím: Dokumentujte své špatné zkušenosti, pište, publikujte, ale vždy se před tím sami sebe zeptejte, zda po vydání článku ustojíte jakýkoli tlak, ať už zle hrozící, nebo lákavě korumpující. Promyslete si, jak na takový tlak zareagujete, aby nedošlo ke třem škodám výše.

A pokud sami před sebou tímhle testem neprojdete, raději nic nevydávejte.

Author: "Marek Prokop"
Send by mail Print  Save  Delicious 
Date: Thursday, 29 Nov 2012 13:42

Podle zahraničních vzorů jsme provedli rozsáhlou analýzu a konečně už tedy známe nejdůležitější faktory úspěšného házení kostkou i v českých podmínkách. Kostka musí být modrá, házet je třeba odpoledne a den před tím by nemělo pršet. Pak v převážné většině případů padne šestka.

Zjistili jsme to sérií 1458 pokusných hodů. Z nich jsme následně vybrali 243 hodů, při kterých padlo nejvyšší číslo. Zbylých pět šestin hodů jsme do analýzy pochopitelně nezahrnuli, protože nízká čísla přeci nikdo házet nechce.

Pitomost?

Tak na to pamatujte, až budete číst zase nějakou analýzu výsledků vyhledávání.

Ale proč já se vlastně rozčiluju. Vždyť už jsem psal to samé před lety.

Author: "Marek Prokop"
Send by mail Print  Save  Delicious 
Date: Sunday, 04 Nov 2012 17:43
Napsat obsah

Procházím reakce k mému poslednímu článku Buduj dobrý obsah a tu osudovou záměnu pojmů nejde přehlédnout. Když se řekne webový obsah, hodně lidí automaticky napadne text, tedy ve skutečnosti forma. Jako by šel dobrý obsah vytvořit jen tím, že umím dobře psát, fotit, kreslit nebo hrát na klarinet.

Ne, nejde.

Dobrý obsah nevzniká tím, že umíte dobře psát. Vzniká tím, že se dělíte o informace, o které se jiní nedělí. Vzniká tím, že vás napadají myšlenky, které jiné nenapadají. Vzniká tím, že umíte dobře vyřešit problém, který někoho trápí.

Vývojáři v Seznamu možná neumějí psát, ale dali lidem Mapy.cz s bezkonkurenčními informacemi a získali za to odkazy z více než 80 tisíc domén. Petr Staníček vyřešil webdesignérům problém výběru barev a získal za to odkazy z téměř 14 tisíc domén. Ani odkazy z bezmála 700 000 domén směřujících na Amazon nejsou odměnou za dokonalé popisky a fotografie zboží, nýbrž odměnou za vyřešený problém.

Tak si to prosím pamatujte. Informace, myšlenky, řešení. To je obsah.

Všechno ostatní je jen forma.

Author: "Marek Prokop"
Send by mail Print  Save  Delicious 
Date: Thursday, 01 Nov 2012 13:37

…a Googlebot po tobě ani neštěkne.

Založit SEO na kvalitním obsahu se zdá být dobrá rada. Obsah lidi zaujme, doporučí ho dál, tím vzniknou zpětné odkazy a vyhledavače odpoví lepšími pozicemi. Nemilá pravda je, že dobrý obsah lidi zaujme málokdy a skoro nikdy natolik, aby na něj ve velkém odkazovali. To dokáže jenom obsah výjimečně dobrý, vynikající, nejlepší. Nebo mimořádně příšerný, ale ten teď nechme stranou.

Bohužel, většině autorů chybějí měřítka, soudnost a schopnosti. Nepoznají dobré od průměrného, vynikající od dobrého. I kdyby poznali, vynikající vytvořit nedokážou. A i kdyby dokázali, pak jen s úsilím, časem a prostředky, které se jim nechce obětovat.

Majiteli webu, který chce uspět ve vyhledavačích, poslouží rada „buduj dobrý obsah‟ stejně, jako rada „napiš dobrý román‟ člověku, který touží po slávě spisovatele. Dostojevský ji nepotřebuje, Frantovi Vomáčkovi nepomůže.

Co by Frantovi pomohlo? Talent, dobré vzory, píle a čas. Jenže to říkají hlasatelé instantních mouder neradi.

Author: "Marek Prokop"
Send by mail Print  Save  Delicious 
Date: Thursday, 04 Oct 2012 13:18

Taky máte občas pocit, že jste omylem zabloudili do jiného vesmíru? Mně se to stalo před pár týdny na Webexpu, kde hned několik řečníků zmiňovalo specifický mobilní kontext, a pak znovu včera, kdy jsem tweetnul cosi o mrtvém desktopu, a hned se lidé ptali, co tím sakra myslím. V obou případech mne to zaskočilo. Vrátil jsem se zpět v čase?

V tom mém vesmíru totiž byla poprvé stolní PC prohlášena za mrtvá už někdy před dvěma roky a zhruba stejně dlouho čtu o tom, že žádný mobilní kontext neexistuje. Tohle tedy není vizionářský článek. Je to zpráva v lahvi hozená do časoprostoru v naději, že do onoho cizího vesmíru snad nějak doputuje. Nacházíte-li se ve stejném vesmíru jako já, ani nečtěte dál — pro vás by to byly jen banality.

Heslem devadesátých let bylo PC do každé domácnosti. Někdy v druhé až třetí pětiletce se plán podařilo splnit, leč ukázalo se, že něco nesedí. Domácnost typicky tvoří dva až pět členů a zkratka PC znamená osobní počítač. Mamka chce uvařit večeři podle receptu na Youtube, taťka naplánovat sobotní výlet, jenže o počítač se už rvou děcka, neb bez něj nestihnou úkoly na zítra do školy.

Co s tím? Koupit další dvě stolní PC? A kam je asi v našem mini 3 + kk dáme? Notebooky za cenu dovolené na Kanárech? To si se zbláznil!

V téhle situaci se zjevil Asus Eee a odstartoval boom netbooků. Pro geek singles jen hračka na záchod, ale pro typickou rodinu první řešení skutečného problému. Najednou bylo jasné, že se stolní PC nehodí do běžného bytu o moc víc než čtyřicetitunový kamion do garáže rodinného domku a že to jde i jinak.

A jakmile jednou netbooky ukázaly směr, pokračovalo to ráz na ráz. O trochu větší netbooky, smartphony, powerbooky a jiné airy, tablety, mobily velké jako tablety a tablety malé jako mobily.

Ano, všechna ta zařízení se nazývají mobilní či aspoň přenosná, ale nedejme se mýlit, hlavní příčinou jejich masového rozmachu je to, že řeší výše uvedený problém druhého, třetího nebo čtvrtého počítače do bytu. Mobilita je jen příjemný bonus. Pro někoho, třeba studenty pendlující mezi domovem, kolejí a školou významný, pro jiného skoro zanedbatelný.

A když mohou plnit funkci druhého či třetího počítače, proč ne i toho prvního? Upřímně, kolik lidí potřebuje doma stolní PC? Ti, kteří měli před rokem 1990 psací stroj? Fotografové, kteří dříve měli temnou komoru? Kdo dál?

A tím se dostáváme k mobilnímu kontextu… Aha, ono k němu najednou není co říct, když ta mobilní zařízení vlastně nejsou mobilní, že ano?

Špunt. Žbluňk.

Author: "Marek Prokop"
Send by mail Print  Save  Delicious 
Date: Tuesday, 31 Jul 2012 11:31

Minulý týden jsem si udělal malý průzkum, jak lidé ukládají do telefonů čísla, která jim někdo pošle elektronickou poštou. Na dotazník mi přišlo celkem 1 721 odpovědí a zde jsou výsledky.

Nejvíc respondentů, 46 %, číslo z e-mailu do telefonu prostě opíše. Mimo IT je opisovačů ještě víc, 52 %. 19 % lidí mimo IT si čísla ukládá na PC nebo tabletu a pak synchronizuje do telefonu, 28 % si je uloží z e-mailu přímo v telefonu. U lidí z IT je to skoro naopak -- 30 % synchronizuje a 24 % ukládá v telefonu.

V dotazníku jsem se ptal i na to, jaký formát telefonního čísla příjemci e-mailů preferují. Výsledky logicky korelují se způsobem ukládání. Opisovači dávají přednost trojčíslím odděleným mezerou, kdežto těm, kteří synchronizují či ukládají přímo v telefonu, na tom tolik nezáleží.

Vítězný formát +420 123 456 789 ovšem s sebou nese riziko, že se rozlomí na dva řádky, a pak by se zase špatně kopíroval. Proto ho doporučuji používat spíše na začátku řádku (resp. odstavce) nebo na samostatném řádku.

Jak jsem se ptal

První otázka zněla: „Když vám někdo pošle e-mailem telefonní číslo, které si chcete uložit do telefonu, jak to nejčastěji uděláte?“ Možné odpovědi byly:

  • Z e-mailu ho do telefonu opíšete.
  • Z e-mailu na počítači či tabletu ho zkopírujete do adresáře, který se synchronizuje s kontakty ve vašem telefonu.
  • Otevřete e-mail v telefonu a číslo uložíte funkcí, kterou vám telefon nabízí.
  • Jinak.

Druhá otázka zněla: „V jaké podobě byste nejraději dostávali e-mailem telefonní čísla, aby se vám s nimi dobře pracovalo?“ Možné odpovědi byly:

  • 123456789
  • 123 456 789
  • +420123456789
  • +420 123 456 789
  • +420-123456789
  • +420-123 456 789
  • Jinak

Dotazník jsem současně odkázal na Twitteru, Facebooku a Google+. Dostal jsem celkem 1 721 odpovědí, z toho 1 079 respondentů odpovědělo na otázku, zda pracují v IT, ano, 520 ne a 122 si nebylo jistých.

Dotazník jsem trochu „zneužil“ i k tomu, abych si udělal obrázek o svém dosahu v sítích Twitter, Facebook a Google+. O výsledcích této části průzkumu ale napíšu někdy později.

Všem respondentům moc děkuji.

Author: "Marek Prokop"
Send by mail Print  Save  Delicious 
Date: Sunday, 04 Mar 2012 11:28

Hledat na internetu lze dvěma způsoby: buď se zeptáte stroje — Googlu, Seznamu apod., nebo se zeptáte lidí — nadšenců v nějakém fóru, kamarádů na Facebooku, expertů na Stack Exchange či Quoře. Často se oba způsoby kombinují. Když selže první, zkusíte druhý (hypersociální jedinci naopak). Přesto se dosavadní služby specializují vždy jen na jeden způsob.

Proč ještě nikdo nepřišel s vyhledavačem, který by uměl obojí?

Ano, Google si s tzv. sociálním vyhledáváním hraje už dlouho, jenže ve skutečnosti to žádné sociální hledání není. Byť přihlíží k tomu, co napsali či hodnotili moji známí, stále je to jen stroj, který hledá v již publikovaných textech. Zeptat se stroje i lidí současně by přitom nemělo být tak těžké.

I obyčejné rozšíření do prohlížeče by zvládlo hned několik scénářů:

  • Nenašel jsem: Hledám, nenacházím, objeví se mi odkaz Pošli na Facebook/Twitter, kliknu, upřesním dotaz pro lidi, odešlu a čekám na odpovědi.
  • Právě hledám: Radikálnější verze pro exhibicionisty, kteří chtějí ihned sdílet, co hledají. Možná přátelé a sledovači pomohou a poskytnou informace rychleji, možná je dotaz jen k něčemu zajímavému inspiruje.
  • Našel jsem: Najdu hodně dobrý výsledek, kliknu, uloží se mi pro budoucí použití a případně i nasdílí těm, které by něco podobného mohlo zajímat.

Ve složitější podobě by šlo použít API Q/A webů, nebo by rovnou sám Google nějak chytře a opravdu sociálně napojil Google+ na vyhledavač.

Dává to smysl? Už to někoho napadlo? Už to někdo realizoval a mně to uniklo? Nebo je to pitomost, kterou by nikdo nepoužíval?

Aktualizace 18. 3. 2012: Zajímavé vlákno k tématu na Quoře: Is Quora the new Google?

Author: "Marek Prokop"
Send by mail Print  Save  Delicious 
Date: Friday, 13 Jan 2012 23:13

Chybami se člověk učí, říká se. Investoři prý dokonce rádi investují do startupů, jejichž zakladatelé už dřív něco pokazili. Předpokládají, že se poučili a znovu už to nepokazí. Hmm…

Myslím, že jsem v životě a v podnikání udělal hodně chyb. Myslím, že jsem se z nich i dokázal poučit a neopakovat je. Jenže už jsem je jednou udělal a škoda se stala. Za jistotu, že se nestane podruhé, jsem přišel o šanci, že se nestane nikdy. To není dobrá výměna.

Někdo na to chce vyzrát tím, že se poučí z chyb druhých. Proto jsou tak oblíbené špatné příklady. Nefunkční design, blábolivý text, neúčinné SEO, ztrátový obchodní model. Pozor, tak se to nedělá. Učte se!

Přijde mi to ještě horší.

Když vidím špatný příklad, hned mne napadne to udělat lépe. V tomhle oboru jsou jen špatné weby, udělám jeden lépe. O tamtom jsou jen špatné články, napíšu lepší. Jenže uděláte-li něco lépe než špatně, bude to… ehm, jak to říct… lépe než špatné a ani o fous lepší.

Proto mám raději dobré příklady a nejraději se učím z těch nejlepších. Jedině tím, že vylepším nejlepší, mohu vytvořit to nejlepší.

Author: "Marek Prokop"
Send by mail Print  Save  Delicious 
Next page
» You can also retrieve older items : Read
» © All content and copyrights belong to their respective authors.«
» © FeedShow - Online RSS Feeds Reader