V poslední době se to v českých luzích a hájích jen hemží odbornými konferencemi souvisejícími s naším oborem. Zatímco ještě před pár lety člověk navštívil v průběhu roku akce počitatelné na prstech jedné ruky průměrného pyrotechnika, dnes aby někam vyrážel každý týden. Někdy i víckrát.

V únoru se mi radikálně změnil život – dokončil jsem bakalářské studium na VŠE v Praze. Kecám. Nezměnilo se nic. Jen mám teď titul, který nepoužívám, a ve školním informačním systému mi přidali novou kolonku pro magisterské studium oboru Informační systémy a technologie. Takže ten balvan před sebou tlačím dál a těším se, až si na svém Twitteru oddechnu po vzoru Martina Snížka.

Teď ale dost nářků a zpátky k věci. Připravil jsem pro své věrné čtenáře malý dárek – bakalářskou práci na téma komplexní analýza webových stránek, kterou vám dávám k dispozici zdarma a navždy. :-) Jejím předmětem je velice překvapivě analýza webových stránek z nejrůznějších pohledů (použitelnost, návštěvnost, konkurence atd.), nepřekvapivě doplněná o nějakou tu teoretickou omáčku.

Prohlížejte a stahujte tedy níže, a pokud byste k tomuhle půl roku starému textu měli nějaké poznámky, rád si je přečtu v komentářích.

Václav Štrupl: Kompexní analýza webových stránek (PDF, 1,6 MB)

Pěkný den všem a statečným stáleještěstu­dentům obzvlášť.

Po iPhonu a Samsungu Omnia jsem zakotvil u bílého telefonu T-Mobile G1 s operačním systémem Android. Protože mě asi bude nějakou dobu provázet, rozhodl jsem se zaznamenat aplikace, které stojí za instalaci. Dílem pro sebe (a pro případ nucené reinstalace telefonu – v téhle oblasti už mě nic nepřekvapí) a dílem pro ty z vás, kdo chtějí telefon především používat a o to méně hackovat, jailbreakovat, přehrávat původní firmware nebo jeho prostřednictvím ovládat další počítače.

Čtyřslovný anglický termín v názvu tohoto článku vypadá na první pohled jako pěkně vypečený buzzword. Česky by se dal přeložit jako tisková zpráva pro sociální média. Ve zkratce se jedná o novou formu tiskové zprávy, která je optimalizovaná pro publikování a šíření v dnešních moderních online médiích a sociálních sítích.

Rád bych se zamyslel, jestli je to k něčemu dobré.

Termín social media press release jsem zaslechl poprvé až včera na pěkném školení copywritingu Adama Javůrka (které už se bohužel bude konat pouze jednou). Z toho mohou plynout dvě věci:

1. Jsem neandrtálec, který nedostatečně sleduje současné trendy, a i když se o této nové podobě tiskových zpráv všude psalo a každý už je vydává, já to přehlédl.
2. Social media press release je zajímavý nápad, ale ani po dvou letech se neuchytil natolik, aby se z něj stal současný standard.

Než se pustíme do analýzy předchozích dvou bodů, slušelo by se v kostce shrnout, čím se vlastně sociální tisková zpráva vyznačuje:

• Zpráva neobsahuje pouze text, ale také další informace v různých formátech – zvukové soubory, videa, obrázky, schémata a další.
• Součástí zprávy jsou odkazy na nejrůznější záložkovací služby a agregátory (del.icio.us, Digg atd.) a odkaz na RSS feed.
• Kromě tradičních kontaktních informací naleznete ve zprávě i moderní kontaktní možnosti (Skype, ICQ apod.).
• Zpráva obsahuje odkazy na související články a zdroje.
• Struktura zprávy nemusí být tradiční (titulek – text s citacemi – informace o firmě – kontakt), ale často se dělí na hlavní informace v bodech, citace jednotlivých lidí a další informace (viz výše).
• Z uvedených předpokladů navíc plyne, že zpráva je obvykle dostupná v interaktivní podobě na webu a nikoliv ve statickém dokumentu.

Pokud si o tiskových zprávách pro sociální média chcete přečíst více, na konci článku nabízím několik odkazů na související zdroje. Nejvýmluvnější je asi šablona social media press release v PDF, kterou uveřejnila americká PR agentura SHIFT communications.

Proč se sociální tiskovky zatím nestaly standardem

Teď se ale pojďme vrátit k otázce, proč zatím moderní formát tiskových zpráv není natolik rozšířený, aby se stal současným standardem. Osobně se domnívám, že hlavní překážka plyne ze samotné podstaty tiskových zpráv – jedná se o útvar určený k distribuci novinářům, kteří by měli mít s jejím zpracováním a publikováním pokud možno co nejméně práce. A to social media press release nesplňuje.

Její hlavní devizou je komplexnost informací a nástrojů pro práci s nimi, nejsem si ale jistý, jestli právě tohle novináři obvykle vyhledávají. Kolik z nich chce trávit čas studováním všech dodaných materiálů a odkazů namísto jednoduchého copy & paste? A na druhou stranu – kolik běžných lidí, kteří zprávu naleznou v sociálních sítích, zajímá více či méně komerční sdělení? Myslím, že moc ne.

Ať už se mnou souhlasíte nebo ne, rozhodně vás nechci od vytváření tiskovek 2.0 odrazovat. Naopak, tento formát mě zaujal a i s výše uvedenými pochybnostmi má podle mě na současném webu význam. Příjemce dostane fůru informací a je na něm, jak s nimi naloží, a vydavatel zprávy má perfektní možnost, jak zvýšit atraktivitu svého sdělení a zajistit jeho rozšíření. A to nemluvím o SEO efektu, který šíření zprávy sociálními sítěmi přináší…

Tak co, kdo vydá v Česku jako první tiskovku 2.0?

Související odkazy

• Social Media Release Blog a především článek Elements of the Social Media Release
• The Social Media Press Release Debuts – Download the Template Today! (Todd Defren na PR Squared)
• How to Write a Social Media Press Release (Muhammad Saleem na Coppyblogger)
• Why Use Social Media With Your Press Release? (Lee Odden na Online Marketing Blog)
• Quo vadis press release? (Mediaguru.cz)

Také byste chtěli takhle hezký titulek u svého webu ve výsledcích vyhledávání?

Partnerské (nebo anglicky affiliate) programy jsou hezkou ukázkou obchodní symbiózy na webu. V ideálním případě vedou k situaci, ze které těží oba zúčastněné subjekty – obchodník i jeho registrovaný partner. Co když ale vratkou rovnováhu některý z nich naruší?

Vyrovnané přínosy, které zúčastněným stranám spolupráce přináší, jsem pracovně označil jako pravidlo 2×2. Tento název vyplývá ze skutečnosti, že každému ze dvou zúčastněných subjektů plynou z kooperace dva stěžejní přínosy. Podívejme se na ně pohledem obou z nich.

Affiliate partner

1. Provize z prodeje. Čím více návštěvníků na web přivedete a čím kvalitnější návštěvnost to bude, tím větší část těchto lidí nakoupí a tím vyšší provizi dostanete. Někteří provozovatelé (např. Invia) nabízejí také peníze za každý proklik, jedná se ale spíše o výjimku.
2. Rozšíření obsahu vlastního webu. Význam tohoto přínosu samozřejmě závisí na tom, jakým způsobem do svého webu affiliate odkazy zakomponujete. Osobně ho považuji za důležitý. Máte-li například web o cestování, konkrétní nabídku zájezdů či odkaz na cestovní agenturu čtenáři jistě uvítají. Stejným způsobem jsem uvažoval například u webu Sdružení přátel piva, kde odkaz na nabídku pivních plakátů (vpravo nahoře) považuji v první řadě za zajímavý obsah pro návštěvníky a teprve poté za možnost drobného přivýdělku.

Provozovatel affiliate programu

1. Zvýšená přímá návštěvnost » více zákazníků. Zvýšení návštěvnosti (a tedy i počtu objednávek) je asi nejčastější důvod zřízení partnerského programu. Provizní systém přitom dává provozovateli jistotu, že zaplatí jen za skutečně kvalitní návštěvnost, z níž mu plynou dodatečné příjmy.
2. Propagace webu ve vyhledávačích (SEO efekt zpětných odkazů) a posilování značky. Aby mohl partner vydělat peníze, musí na web provozovatele přivést návštěvníky. Aby tam přivedl návštěvníky, musí vytvořit zpětné odkazy. Ty mohou mít různou podobu (textové, grafické, dynamicky generované atd.), od které se následně odvíjí veličiny jako míra prokliku či síla brandového efektu pro provozovatele partnerského programu.

Potud vše jasné, kapitalista tleská. Jenže, co když partner (záměrně či nevědomky) uvede odkaz na svém webu v takové podobě, že vám jako provozovateli nepomůže ve vyhledávačích? Stačí k tomu javascriptové přesměrování, možná i atribut rel=nofollow a nebo jiná kulišárna. Jak s tím naložit?

Podmínky affiliate programu

Konečně se dostáváme k druhé části nadpisu – podmínkám affiliate programu. Měl by v ní provozovatel určitým způsobem požadovat konkrétní podobu odkazu, která jeho webu zaručí přínos z hlediska SEO? Nebo je takový požadavek zbytečný, protože většina partnerů nemá důvod odkazy znehodnocovat a nečiní tak ani nevědomky?

Z vlastní zkušenosti vím, že obzvláště ti největší (a z obchodního hlediska nejvýznamnější) partneři nedávají nic zadarmo a zabránit SEO efektu zpětných odkazů jim nečiní ani nejmenší problém. Jednají prostě v duchu hesla: Chceš odstranit přesměrování? Sáhni hlouběji do kapsy.

Otázkou však je, zda by partnery nová podmínka v pravidlech neodradila, nebo nevedla k vyjednávání ještě před tím, než se vůbec do affiliate zaregistrují. A nakonec je nutné si uvědomit, že zavedení této podmínky vede obecně k vyšší složitosti pravidel a v případě kontroly odkazů i vyšším nákladům na správu programu.

Z výše uvedených důvodů jsem spíše proti a ani našim klientům při zavádění partnerského programu neradím, aby tuto podmínku do pravidel zahrnovali. Ostatně, zatím jsem se s ní nesetkal ani v pozici partnera u jiných affiliate programů. A jaké jsou vaše zkušenosti? Těším se na vaše názory.

Můžete, pokud však vyhovíte v našich podmínkách neskutečně přísným kritériím. A ani potom nebudete mít nic jisté. Co v tomto ohledu přinese rok 2008?

Cestu nám tentokrát neukážou ani sousedé za oceánem, protože i tady dělá prémiový obsah kotrmelce jeden za druhým. Zatímco v The New York Times placený přístup v září zrušili a stejnou cestou se vydal i Rupert Murdoch s odkoupeným Wall Street Journal, z veřejného finančního výkazu známé SEO firmy SEOmoz je patrné, že prémiový obsah je hlavním zdrojem jejich příjmů a dokáže uživit nemalou skupinu lidí najednou. O změně svého obchodního modelu pro SEO Book navíc uvažoval další SEO guru Aaron Wall a z relativně nového webu jednoho z nejznámějších webových copywriterů posledních let, Briana Clarka, by se dokonce mohlo zdát, že založit si obživu na tvorbě placeného obsahu je hračka.

Osobně si myslím, že…

Prémiový obsah má šanci, ale…

…musí splnit hned několik náročných kritérií:

• Měl by být úzce tematicky zaměřený. Čím obecnější téma totiž zvolíte, tím větší konkurenci budete mít. Chcete-li informovat o fotbalu, budete soupeřit s celostátními periodiky všech velikostí i globálními hráči, ale zvolíte-li za téma působení Slavie v domácí lize v roce 2008, potenciální konkurence už bude o poznání slabší.

• Unikátní musí být i obsah samotný. Nelze jen přejímat informace z široce dostupných zdrojů. Lidé chtějí zákulisní informace, tajné tipy a triky, nezveřejněné nahrávky a cokoliv zavání exkluzivitou. Pokud je autor i v praxi prokazatelně propojený s prostředím/o­borem, o kterém píše, tím lépe.
• Rozhodně by však autor měl být dostatečnou autoritou. V tomto bodě spočívá největší část důvěryhodnosti celého projektu. Mají-li lidé někomu za obsah platit, musí jeho autora znát a považovat za autoritu. Napíše-li eBook o SEO Marek Prokop, budu o jeho koupi vážně uvažovat (a doufat, že ho od Marka stejně dostanu zadarmo ;-), pokud tak ale učiní Petr Novák z Pelechů, bude mě muset hodně přesvědčovat o své odbornosti, abych mu odsypal ze svojí kasičky.
• Pokud je předmětem zpoplatnění již existující forma obsahu (např. články vycházející na existujícím webu, newsletter se mění na placený apod.), měl by mít takový obsah velkou čtenářskou základnu. Je pošetilé počítat s tím, že k zaplacení přesvědčíte více než jednoho čtenáře ze sta. Pokud ano, patří vám respekt, pokud ne, je na čase přidávat ty stovky, ze kterých pak vždycky jednoho naberete. Pro zajímavost: SEOmoz má statisíce čtenářů, více než 53 000 registrovaných členů, ale jen přibližně 1500 lidí platí za přístup k prémiovému obsahu.
• A protože jsme dospěli k tomu, že potřebujete hodně lidí, abyste z nich mohli rekrutovat dostatečné množství platících, je stěžejní i to, zda má vámi zvolené téma dostatek potenciálních čtenářů obecně. U již zmíněné Slavie se o tom dá uvažovat, pokud je ale vaší doménou mikropaloentologie, pravděpodobně ani nenajdete celou stovku lidí, ze které byste mohli získat toho jednoho.

Nakonec zbývá otázka, jestli je splnění všech výše uvedených cílů v podmínkách desetimilionové česky mluvící společnosti vůbec reálné. Za příklad česky psaného placeného obsahu může posloužit například Respekt (tento model používá už od roku 2003), jeho úspěch je ale nejistý a navíc má silnou podporu v tištěném vydání. Na druhou stranu, v cizím jazyce (typicky angličtina) se utkáte s globální konkurencí, mnohem větším množstvím neplacených informací a nakonec i vyššími náklady pramenícími z jazykové bariéry.

Co myslíte, vyplatí se vytvářet prémiový obsah pro světové nebo i české publikum? A je prémiový obsah obecně slepou uličkou rozvoje internetu, nebo slibuje světlé zítřky, jak se domnívá Tropical SEO, který mě k napsání tohoto článku inspiroval? Těším se na vaše komentáře.

Jeden takový se na mě jako světlo z temně podmračené oblohy snesl tento týden. Zahřál mě natolik, že klimatizace v autě nastavená tradičně na 19°C se při cestě z práce rázem stala zbytečností. A kdy TO přišlo?

Hned, když jsem pohlédl na nově spuštěný web prodejce digitálních fotoaparátů Aaron.cz. Aaron je přímá konkurence Megapixelu, což je jeden z klientů, se kterými spolupracujeme hned od vzniku H1.cz. Čas letí, takže už je to více než dva roky, kdo by to byl řekl. Kromě toho, že obě firmy mají hodně podobný sortiment, mají teď už také téměř shodný web. Tak tomu ale nebylo vždycky…

Nový web Aaron.cz je stejný téměř ve všem:

• Struktura a rozdělení produktové navigace.
• Horní statická navigace.
• URL adresy.
• Stránka s výpisem produktů. Např. digitální fotoaparáty na Megapixelu vs. Aaron.
• A rozhodně i stránka detailu produktu.

…dokonce i vyhledávací pole je stejně (špatně) umístěno v levém sloupci. Lepší je dát ho doprava, což potvrdilo i naše uživatelské testování. Věřte mi, že i když jako nezaujatí pozorovatelé nemusíte shody poznat na první pohled, Aaron je téměř dokonalou kopií Megapixelu. A teď přijde to nejlepší.

Web Megapixel.cz je v téhle podobě na internetu již dva roky! Nepotěšilo by vás to? Protože se jedná doslova o moje dítko, kterému se celé ty dva roky poctivě věnuji, mám opravdu velkou radost, že i po dvou letech je web natolik kvalitní, aby vyhrál dvě první místa v soutěži WebTop100 a ještě ho kopírovala konkurence, která dnes přichází s webem zcela novým.

Skoro mě mrzí, že po Vánocích spustíme web Megapixel.cz v úplně nové podobě, na které už více než půl roku pracujeme. To se pak nebudu moci nikomu chlubit, že podle mého návrhu nevznikl jen jeden, ale hned dva e-shopy s digitálními fotoaparáty. Nový web Megapixelu bude totiž ještě nejméně o dvě třídy lepší než dnes.

A protože si můj spot určitě přečte někdo z Dobrého webu, který se novým webem Aaronu včera pochlubil, rád bych se zeptal, kolik času na tom kluci (a děvčata) nechali, když psali zadání developerovi. Já píšu všemi deseti (neplést se Všemi osmi, prosím), takže ”Podívejte se na Megapixel.cz a udělejte to stejné jen v jiných barvách.” bych napsal odhadem tak za 12 vteřin. ;-)

A co vy, také máte vždycky dobrý pocit, když někdo zkopíruje vaši kvalitní práci?

Učím se účetnictví na úterní zkoušku. Moc jsem tomu zatím nedal, začal jsem včera. Jak se tak prodírám účetními zásadami a předpoklady, výkazy a účty, snažím se udělat si na tenhle na VŠE povinný předmět nějaký ucelený názor. A tápu.

Víte to? Já to nevěděl. Až dnes jsem při pročítání pár měsíců starého výtisku (ano, stalo se to na záchodě) magazínu Business 2.0 narazil na článek ukazující pět nejperspektiv­nějších povolání v USA na základě tempa platového růstu. Webmasteři byli za období od ledna 2006 do března 2007 s 8 % na pátém místě, před ně se odspoda zařadili ještě Junior Accountant (11 %), Retail Store Manager (12 %), Tax Compliance Manager (14 %) a na první místo pak Clinical Research Associate (15 %).

A jaký že tedy byl průměrný plat? To vám samozřejmě teď hned neřeknu, protože jsem zvědavý na vaše tipy (kdo si to chce vygooglit, jistě se mu to povede, takže v takovém případě prosím ostatním nekažte zábavu), můžu ale rovnou napsat, že je to víc než jsem čekal. Na druhou stranu popis pozice webmaster je dost obecný a skrývat se za ním může leccos. Když jsem si teď dodatečně zjistil alespoň nějaké číslo ukazující průměrný plat webmasterů v Česku, svou výší mě také překvapilo. Podle Jobs.cz je to víc než 37 000 Kč, což mi připadá nějaké nadsazené. Mě ale webmasterování neživí, tak nemám srovnání.

Na platy je tu PayScale

Abych se ale vrátil do USA. Článek nebyl ani tak zaměřený na platy, jako spíš na popis webu (jak jinak než 2.0) PayScale. Ten se zabývá střádáním dat o platech na nejrůznějších pozicích všech odvětví, jejich prezentací a samozřejmě i prodejem zainteresovaným jednotlivcům i firmám. Tyto subjekty je následně mohou využít při stanovování výše platů pro jednotlivé pozice a vyjednávání se zaměstnanci/za­městnavateli. Celý projekt mi připadá hodně zajímavý, ale web jsem blíž nezkoumal, protože na můj zkušební dotaz zaměřený na ČR mi nevrátil žádné výsledky. Možná je to impuls, proč udělat podobný specializovaný web pro Čechy…

V každém případě mi na PayScale přijde nejzajímavější myšlenka využít princip komunitou budovaného webu 2.0 v případě, kdy se pracuje s do jisté míry citlivými informacemi. Málo lidí se veřejně rozpovídá o svém příjmu a stejně tak neradi jej sdělí jakékoliv firmě, pod tlakem množství dat a komunity, která je tvoří, ale snáze podlehnout a anonymně tato data poskytnou. Rozhodně to podle mě udělají spíše, než kdyby byl celý projekt silně institucionali­zovaný a podléhající komerční společnosti.

Možná vás napadne, že data se dají tímhle způsobem zfalšovat a jejich vypovídající hodnota je pochybná. Mě to napadlo také, ale v článku se tvrdí, že to autoři PayScale mají dobře ošetřené. Budu jim tedy věřit, když už jim američtí giganti jako Costco (takové zdejší Makro) paušálně platí za přístup do databáze a možnost získávat z ní data pro tisíce rozličných pracovních pozic

Napadá vás nějaký další typ informací, které by bylo užitečné získávat na principu webu 2.0?

S politováním vám musím oznámit, že místo rozepsaného spotu o affiliate programech mám pro vás připravenou jen stručnou novinku. Odlétám.

Předchozí věta však není (jak by možná někteří z vás očekávali) metaforou naznačující konec tohoto občasníku, ale holým faktem, že zítra v 7.20 opouštím na tři měsíce matičku Prahu a až do 25. září budu pobývat na nejrůznějších místech USA. Abych vás nezatěžoval dalšími osobními výlevy, odkážu raději zájemce na svůj nový cestovní blog, který jsem v zatím velmi spartánském provedení spustil na subdoméně cestovni.vacla­vak.net.

O čem tam budu psát, se alespoň přibližně dozvíte v úvodním spotu Tři měsíce v Americe, budu rád za všechny vaše komentáře, doporučení i konstruktivní kritiku. Užijte si tady v Česku dovolené a prázdniny, doufám, že se za velkou louží dostanu i k psaní nějakých těch odborných spotíků sem na starý dobrý Václavák. Jeho RSS proto prosím nechte nadále tlít ve svých čtečkách, a jestli máte chuť, připojte k němu malého brášku v podobě RSS kanálu Cestovního Václaváku.

Hezký den všem!

Díky Bryanu Eisenbergovi jsem se dozvěděl, že se to může stát, pokud si nedáte pozor.

Jaké zájmeno použít při popisování uživatelských prvků stránky?

Jednoduchá cesta, jak vylepšit vlastní spot, zvýšit si sebevědomí a v lepším případě i svůj odborný kredit.

Aneb co uvízlo pod Print Screenem.

Díky klukům z no.idea jsem si dnes vzpomněl, jak jsem zhruba před třemi roky listoval knížkou Reklama v češtině a vypisoval z ní pro účely školní prezentace zajímavé reklamní slogany.

Přináším seznam těch, které mě tenkrát zaujaly nejvíc, a budu moc rád, když v komentářích doplníte své (i cizojazyčné) favority. Takže žádné triky, žádní falešní sobi a jdeme na to.

Začneme, jak jinak, než přípitkem

• Když potká sob soba, mají radost oba. Když se sejdou tři sobi, tak se radost násobí. (Finlandia)
• Finlandia. Vodka from the top of the world. (překvapivě také Finlandia)
• Image je na nic. Následuj instinkt. Sprite.

Trocha cizích slov neuškodí

• Aby váš motor dobře Shell.
• Nech se West.

Neříkám, že se jedná o skutečné perly reklamní slovesnosti, ale v porovnání s letošním hitem Užijte si zi[mju:], který nepochopily ani některé mladší ročníky (natož starší generace), mi připadá úroveň propagátorů benzínu i tabáku o něco vyšší.

Staří známí: kontrast a opakování

• IBM. Velká řešení pro malou planetu.
• Ford. Správní lidé. Správné součástky. Správné ceny.

Moje oblíbená perverzní reklama využívající rétorický paralelismus:

• Kapitán Iglo. Děti by daly do pusy cokoliv. Vy byste neměli.

Proč si u nás nezahrát na závistivou strunu, že?

• Sazka. Chcete, aby vyhrál někdo jiný?

Je libo slovní hříčka?

• Bez cenzury o všem? Ovšem. (Ring)

A na závěr také poměrně tradiční hrátky se zájmeny:

• Ford. Všechno, co děláme, řídíte Vy.
• Týden. Myslíte, tedy jsme.

Těším se na vaše přídavky!

První týden nového roku ještě neskončil, tak si ho pojďme zpříjemnit, než zase všichni zabředneme do své rutiny. Tenhle inside joke mě opravdu pobavil a i když nemám rád Santa Clause v Česku, tady nepřekáží.

Na webu máme tragické zpoždění za zbytkem světa. Dobře to vystihl Marek a ilustrují to nejrůznější případy každý den. Jsme pozadu v cílech i metodách své práce a tedy i v přemýšlení o ní.

Až se v Česku začne čile diskutovat o link baitingu a social media marketingu a o rok později je začnou hromadně vnucovat firmy, které dnes nabízejí to SEO, pak už bude na západ od nás dávno po všem a do kurzu se dostane úplně něco jiného.

Jak se dostanete na normální úroveň? (To znamená minimálně o dva roky před zbytek Čechů.) Začněte tím, že ze své RSS čtečky vyhodíte alespoň polovinu českých zdrojů a nahradíte je anglicky psanými. A abyste měli z čeho vybírat, mám pro vás odkazy na dva vskutku hutné seznamy – autorem prvního je Brian Clark, druhý dal dohromady Lee Odden a oba stojí za to!

Věřím, že teď na chvíli zabavím lidi, kteří se mě ptají, jaké zdroje čte český copywriter… :-)

Nejste si jistí, jestli váš web neporušuje pravidla programu Google AdSense? Bojíte se, že vám velký bratr Google na doživotí zablokuje účet? Nepropadejte panice, ověřil jsem, že to není tak žhavé.